Rozhovor s Dušanem Zhořem - lékařem a psychosomatickým diagnostikem

Rozhovor s Dušanem Zhořem - lékařem a psychosomatickým diagnostikem

Přestože psychosomatika stále není příliš rozšířeným oborem a lékaři nemají povinnost navštěvovat psychologické či třeba psychoterapeutické kurzy, jsme rádi, že už i v Česku existují lékaři, kteří se nebojí jít za hranice svého oboru a že jedna z těchto světlých výjimek je členem našeho týmu odborníků.

Tentokrát se s Markétou Tichou podíváme pod pokličku nejen oboru západní medicíny, ale také se podíváme na životní cestu k tomuto oboru, kterou si prošel a stále prochází Dušan Zhoř - zástupce západní medicíny a psychosomatiky.

Markéta: Kdy jsi poznal, že bys chtěl být doktorem medicíny?
Dušan: Celkem brzy. Má matka je lékařka, vozila mě na ruzné semináře jak v České republice tak v zahraničí. Stal jsem se tak nejmenovaným maskotem primární péče. Znal jsem všechny lékaře, kteří se jezdili vzdělávat spolu s námi. Všichni na mě byli moc milí a i já jsem se rozhodl, že zkusím štěstí na medicíně. Na gymnáziu jsem pak vynikal v biologii a chemii, ale to jsem ještě nečekal jak náročná to je škola....

Markéta: Co jsi pro naplnění svého snu musel udělat?
Dušan: Hodně jsem se snažil, abych se dostal na medicinu, hlavně jsem chěl do Brna na Masarykovu univerzitu. Jelikož jsem dysgrafik a dyslektik, tak to co jiným trvá se naučit kratší dobu, mně trvalo déle. Trávil jsem tedy hodiny a hodiny sezením na kolejích. Jak říkal profesor Páč: "Na vystudování mediciny geniální být nemusíte, ale musíte mít železné nervy, ocelovou prdel a pohodlnou židli." A je to pravda.

Markéta: Jaká byla cesta za Tvým snem? Bylo vždy vše jednoduché?
Dušan: Ne nebylo. Studium na medicině má jednu zvláštnost, neustále Vás někdo z vyučujících ponižuje. Je velký tlak okolí na to, aby měli doma vysněného lékaře a tak se stává, že jeden či dva lidé v ročníku tento tlak nezvládnou a skončí na psychiatrické klinice fakultní nemocnice. Mně se to naštěstí podařilo bez takovéto újmy, ale vůbec se těm kolegům nedivím. Takže proživat pocity beznaděje je poměrně snadné. Na druhé straně vám to ale může pomoci - když jste lekařem a prožívate beznaděj nad nevyléčitelnými a jejich rodinami blízko hranice života. Pak je dobré, když máte nervy ze železa.

Markéta: Co může být na medicíně úskalím?
Dušan: 
Studium medicíny a atestace není jen o učení se nejmodernějších metod. Specifikum je pak člověk jako komplex a ten se jednoduše naučit nedá. Naštěstí oblast primární péče v sobě jistý zbytek lidskosti ještě skrývá. To si můžete představit třeba tak, že já jako všeobecný lékař vím o svých dlouhodobých pacientech v podstatě skoro vše - co trápí je, co trápí vnučku či babičku, jaké mají sousedy. Díky tomu si mohu vytvořit jakýsi obraz toho, co se v daném člověku odehrává. Rozhovory s lidmi musí být ale samozřejmě spontánní - aktivní získávání informací o rodinném zázemí nehodnotím jako psychosomatiku nýbrž jako získávání drbů.

Markéta: Co bys poradil ostatním, kteří zažívají úskalí? Co mají udělat?
Dušan: Hlavně si musíte říct jednoduchou věc: "Stojí mi to za to?" Pak si člověk musí dávat také cíle, kterých je schopen za daných okolností v dané fázi života dosáhnout. Třeba pokud chce někdo zredukovat hmotnost. Je nesmyslné si říct, zhubnu za měsíc 10kg. To je pro tělo velmi nebezpečné!

Markéta: Co Ti v poslední době udělalo opravdu velkou radost?
Dušan: Hrál jsem se synovci kuličky a všechny prohrál. Fascinovala mě jejich radost. Tak jsem byl spokojený i já.

 

>Pokračování příště... Druhou část rozhovoru na téma "Západní medicína a psychosomatika" vám přineseme již brzy. Sledujte naše stránky.

Chcete se k Dušanovi přihlásit na konzultaci? Klikněte zde -->>

 

Rozhovor vedla Markéta Tichá - Zakladatelka Cloud 9 Institute, poradkyně v osobním rozoji.